...bylo. V tomto příspěvku jsem si trošku postěžovala na "práci" našich úředníků. Dneska se k němu vracím. 24. září bylo konečně vydáno nařízení k výkonu rozhodnutí a... stále nic. Dnes už se nedivím, skutečnosti jaká je. Nedivím, se tomu, že je nás tolik a nikdo nic nedělá. Z vlastní zkušenosti už vím, jak je nemožné docílit toho, aby dítě dostalo, co mu patří, byť je v tom nevinně a nemůže za to , že se dva dospělí lidé nedohodnou. V našem případě je to ještě složitější. Jak dítěti vysvětlit, že ten, co si chvíli hraje na "tátu" najednou přestane komunikovat. Že to co slíbil, už dávno není pravda. Jak mu vysvětlit, že nemůžem koupit to nebo ono, protože... jak říct, abych v očích dítěte nepoškodila. Na nic si nehraju, nepomlouvám, nezakazuju - zastávám názor , že na to si dcera musí dříve nebo později přijít sama.
Ale vrátím se. Mi doručeno 2. října. Připočítám 15 dní na odvolání, něco na korespondenci soudu a zaměstnavatele a logicky předpokládám buď penízky na účtu nebo alepoň nějaké oznámení o odvolání.... Nic. Přestávám věřit.
Celý letošní rok žiju ve stresu. Už ani nepočítám měsíce, kdy dcera výživné nedostala (15 - 16...). V únoru jsem ještě věřila, v květnu to vzdala, utekly prázdniny, myslela jsem, že snad počátek školního roku něco změní, nezměnil - na veškeré výdaje jsem byla zas sama. V říjnu se "táta" ozval. Dokone poslal peníze. Už dluží docela málo - jen za 3 měsíce. Chvíli jsem si myslela, že je vše za náma. Ale časem mi došlo, že tak idilické to nebude. Hrozil mu trest za paragraf 213. Tímto se vyhnul trestu a jeho zápisu v rejstříku a zároveň asi podal odvolání na zmiňovaný výkon rozhodnutí. Začínám se smiřovat a s tím, že ani vánoce nebudou podle mých představ.
Žádné komentáře:
Okomentovat