O třech věcech musím mít neustálý přehled - klíče, peněženka a mobilní telefon.
Peneženku (se všemi doklady, ... ) nosím v tašce, klíče a mobil pak většinou po kapsách.
Mobil - vše v jednom, (telefon, hodinky, adresář, diář, foťák, kamera, .... rádio, mp3 spíše nepoužívám).
V předchozím článečku jsem psala, jak jsem ráno vyběhla s každou botou jinou a spíše jsem cestou z práce přemýšlela o tom, kolik lidí si toho všimlo. Kolem půl třetí jsem na Lukách vystoupila ze 174ky a automaticky kontroluju klíče a telefon.
A ...
klíče mám, ale telefon nikde. Viditelně mě to znejistilo, ale dveře autobusu se už zavřely, a co teď... Ještě jednou děkuju všímavému člověku - spolucestujícímu, který seděl se mnou na zadním sedadle a stihl rychle zareagovat, takže řidič ještě jednou otevřel. Telefonu na sedadle si všiml a podával mi ho. No ten co seděl z druhé stany po něm šáhl, že je jeho. Ptám se ve dveřích, jestli tam nezůstal telefon, on ho drží v ruce a říká NE. Říkám Nokia, za přispění to druhého, který telefon na sedadle našel, mi ho neochotně vydal. Tak si říkám, jak jednoduché o telefon přijít a cože to jsou mezi náma za lidi, kteří jsou schopni si jednoduše přivlastnit cizí věc.
Věřím, že těch dobrých lidí je mezi náma přece jen více...
... tak ještě jednou děkuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat